Záškrt (difterie)
Záškrt je znám od starověku a před zavedením očkování patřil k hlavním příčinám dětské nemocnosti a úmrtnosti. Nejčastěji se projevuje jako těžká angína s šedavými pablánami, které vedou ke zúžení hrtanu i hltanu a k dušení. Původcem onemocnění jsou bakterie Corynebacterium diphteriae, případně zvířecí druhy Corynebacterium ulceransnebo Corynebacterium pseudotuberculosis.
Prevence
Očkování dětí se provádí očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, poliomyelitidě, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b u dětí:
- od 9. týdne věku (2. měsíc),
- další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
- přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte,
- očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a černému kašli v 5.–6. roce dítěte,
- očkovací látky proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně v 10.–11. roce dítěte.
Očkování dospělých proti záškrtu je vzhledem k vyvanutí imunity doporučeno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) každých 10 let. Při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se doporučuje přeočkování, zvláště u starších cestovatelů, cest delších než 1 měsíc a při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem (např. humanitární aktivity).
Příznaky onemocnění
Záškrt může mít různé klinické formy a při včasném záchytu bývá dobře léčitelný antibiotiky.
Onemocnění se projevuje nejčastěji:
- postižením sliznic horních cest dýchacích,
- pseudomembránózním zánětem sliznic, mandlí, nosní dutiny, hltanu (faryngeální forma), hrtanu (laryngeální forma), projevující se sípavým, štěkavým kašlem, nazývaným croup, často se značným periglandulárním edémem.
Na sliznici se tvoří žlutavě bílé povlaky (pablány), které jsou pevně přichyceny ke spodině.
Pokud není nemocný člověk léčen, vzniká maligní forma, kdy během 2 až 3 dnů dochází k vytvoření šedých pablán, které se mohou šířit dál do dýchacích cest; dech nemocného má charakteristický nasládlý zápach a může dojít k dyspnoe (dušnosti) až obturaci (ucpání, uzavření) dýchacích cest. Jinými slovy, pacient se může dusit (a v nejhorším případě udusit).
Vzácně dochází k postižení dalších sliznic, spojivek, vulvy, vaginy nebo kůže (kožní forma), případně k infekci v ráně, například u novorozenců epitelizující se pupek nebo u rodiček (rannáforma). Korynebakterie nejsou invazivní, ale jejich toxin může způsobovat zejména myokarditidy a kraniální nebo periferní neuropatie.
Další důležité informace
Inkubační doba: obvykle trvá 2 až 5 dní.
Původce: Původcem onemocnění jsou korynebakterie, které produkují toxin (exotoxin): buď čistě lidský patogen, méně často pak druhy, které se vyskytují primárně u zvířat. Jedná se o grampozitivní bakterie, pleomorfní, aerobní nesporulující, nepohyblivé tyčinky, odolné vůči zevním vlivům. V prachu, zaschlé pabláně nebo v hlenu zůstávají plně virulentní i několik týdnů.
Zdroj: Rezervoárem nákazy je člověk nemocný nebo v rekonvalescenci, případně bezpříznakový nosič toxigenního kmene, nebo i zvíře.
Přenos: K přenosu infekce dochází nejčastěji při úzkém kontaktu kapénkovou cestou, při kašli nebo kýchání, přímým kontaktem s pacientem nebo nosičem prostřednictvím infikovaných kožních lézí (bércové vředy, nehojící se kožní rány), nepřímo například prostřednictvím kontaminovaných předmětů a prádla, alimentární cestou nepasterizovanýmimléčnými produkty nebo kontaktem s infikovanými zvířaty.
Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Nakažlivost nemocného začíná koncem inkubační doby, trvá po celou dobu nemoci, obvykle 14 dní, vylučování v rekonvalescenci může trvat až 6 měsíců. Cílená antibiotická léčba ukončí vylučování původce onemocnění obvykle do 48 hodin po začátku podávání.
Nejste si jisti, zda jste očkovaní?
- Pokud si nejste jisti, zda jste byli očkováni proti záškrtu, doporučujeme nejprve zkontrolovat očkovací průkaz nebo kontaktovat svého registrujícího praktického lékaře, který může ověřit dostupnou očkovací dokumentaci.
- Očkování proti záškrtu je v České republice součástí pravidelného povinného očkování již v dětském věku. Pro zachování dlouhodobé ochrany je však nutné pravidelné přeočkování v dospělosti, zpravidla v intervalu 10–15 let.
- Pokud očkování nelze doložit nebo není znám termín posledního přeočkování, je vhodné situaci konzultovat s praktickým lékařem. Ten může doporučit přeočkování kombinovanou vakcínou proti záškrtu, tetanu a případně i černému kašli.
- V některých případech lze ochranu organismu ověřit laboratorním vyšetřením hladiny protilátek. V běžné praxi se však častěji přistupuje přímo k přeočkování.
Zdroj: NZIP